Harold Wilson (oct 19, 1964 – jun 19, 1970)
Description:
- nabízí New Deal, min. fin. Roy Jenkins, nutnost dalších půjček z IMF, zvýšení daní na alkohol a tabák, zmrazení mezd, omezení veřejných výdajů X odbory velmi silné - stávka námořníků (ochromen export, ztráta důvěry v britskou ekonomiku)
- další reformy - ochrana nájemníků, snaha nacionalizovat ocelárny, zákon proti rasové diskriminaci
- další problém Ulster - 1962 podepsán mír s IRA, která se zřekla ozbrojených akcí, postupně ale opět tlaky (katolíků se rodilo víc než protestantů, protestanté ale lepší pozice) - část hnutí IRA se opět radikalizuje, opět ozbrojené boje
- růst nacionalismu a odporu také ve Skotsku a Walesu - 1966 program občanské neposlušnosti ve Walesu, dokonce bombové útoky
---------------------------------------------------------------------
- 1974 podepsána sociální smlouva mezi odbory a vládou, až do 1978 s odbory smír
V letech 1964-1970 a 1974-1976 zastával úřad předsedy vlády za labouristickou stranu.
Během svého úřadování se potýkal se složitou hospodářskou situací - vysokou inflací i nezaměstnaností a rozpočtovými schodky. Přesto odmítal devalvaci britské libry. Když k ní byl nakonec nucen přistoupit (1967), dokázal ji mediálně prezentovat jako úspěch. Inflaci zamezoval prostřednictvím cenové kontroly. Založil několik institucí pro podporu hospodářství a ekonomického růstu. Za jeho vlády proběhlo mnoho stávek, jedna z nejvýznamnějších byla organizována dopravními odbory.
V zahraniční politice došlo za prvních Wilsonových vlád k nepokojům v mnoha bývalých britských koloniích, především v Rhodesii a Jižní Africe. Byl vystaven velkému tlaku ze strany USA, aby vyslal britské jednotky do vietnamské války. K tomuto ale nikdy nedošlo. Wilsonova vláda se omezila na slovní protesty, například po náletech na Hanoj a Haiphong.
Ve druhé polovině 60. let došlo k výraznému přílivu imigrantů do Spojeného království, kterého dokázala využít konzervativní opozice.
Po prohraných volbách v roce 1970 nabídl svoji rezignaci na předsedu Labouristické strany, jeho možný soupeř James Callaghan však proti němu odmítl kandidovat a Wilson zůstal v čele strany. Po vítězství ve volbách v roce 1974 opět sestavoval vládu, tentokrát ale koaliční, protože labouristé nezískali většinu křesel.
Po pádu Charlese de Gaulla se mu podařilo úspěšně prosadit přistoupení Velké Británie k Evropskému společenství, které bylo potvrzeno vůbec prvním britským referendem v roce 1975. Už za své první vlády povolal armádu do Severního Irska. Jeho plány z opozičních let na postupné sjednocení Severního Irska s Irskou republikou, které z větší části převzala i konzervativní vláda Edwarda Heatha, vzaly za své, poté co byl v roce 1974 nucen uzavřít koalici se severoirskými unionisty. 16. března 1976 na svou funkci překvapivě rezignoval. Svůj krok zdůvodnil dřívějším záměrem skončit v 60 letech s politickou kariérou. Dále uvedl fyzické i duševní vyčerpání, které bylo pravděpodobně projevem nastupující Alzheimerovy choroby.
Added to timeline:
Velká Británie
Date:
